Průlom nístěje znamená, že železo vyteče z pece jinde než odpichovým otvorem. Při průlomu vytéká mnohem níže, převážně až u dna pece. Dno je několik metrů nad kolejištěm a záleží na množství vyteklého kovu, jak veliké škody napáchá. Jisté je, že železo poškodí vyzdívku, anebo výdusku dna pece, propálí ocelový plášť, nateče do sběrného okružního vodního žlabu, zaleje koleje pro odvoz železa i strusky a může zničit i elektroinstalace a další blízké objekty. Pec se musí odstavit a nové uvedení do provozu je velmi zdlouhavé a namáhavé.
Nevím, který zlý duch průlom u 6. VP naplánoval a zorganizoval, ale vymyslel vše přímo ďábelsky.
Byl konec roku 1968 a národ slavil Silvestra. Někdo u televize, jiní s hromadou přátel v sálech s tancem a obsluhou. To byl náš případ. Bylo veselo, jídla a pití habaděj, hudba příjemná. Blížila se půlnoc, když náhle přispěchal můj známý číšník a polohlasně mi sdělil, že mám na recepci telefon ze závodu.
Nenadálý telefon ze závodu nevěštil nikdy nic dobrého. Nezdálo se mi pravděpodobné, že by dispečeři byli tak neomalení a tahali vedoucí od zábavy. To se ještě nestalo. Vstanu od stolu a manželka tiše poznamená: „Silvestr skončil.“ Měla už své zkušenosti.
V telefonu slyším hlas: „Josefe, šestka musela zastavit, železo uteklo pod pec a je ho tam hodně. Ředitel svolává poradu vedoucích. Posílám ti auto, protože vlastním asi nemůžeš jet. Už vyjelo.“ A všechno veselí je hned pryč, to je Silvestr jako řemen. Manželka dobře předvídala. Jedu do závodu, kdy se vrátím absolutně netuším. Půlnoc bude v závodě.
Hlásím příjezd na dispečink. Pracovní oděv mám ve své skříni, oblékám si ho a sváteční oděv ukládám na jeho místo. Tato operace je pro mě tou nejhorší. Z obyčejného člověka se stane pracovník zodpovědný za výrobu, která pokulhává. Co dál? Je chladno, tma, šestka stojí, ještě že bečka (plynojem) je nahoře. Rychle se jdu podívat na spoušť, kterou natropil průlom železa.
Kolejiště není vidět pod vrstvou chladnoucího železa. Kaskády (okružní sběrný vodní žlab) jsou plné ztuhlého železa a strusky, z propáleného otvoru stále vytéká potůček strusky, všude plno vodní páry. Nebezpečný prostor je již ohraničen barevnou páskou a taviči se snaží odlamovat z kolejiště kousky částečně ztuhlého železa (asi 20 tun), dokud úplně neztvrdne. To stíhá noční směna. Pracovní plošina a odlévárna jsou v pořádku a také žádný úraz, tak alespoň něco dobrého.
Za pár minut začíná porada vedoucích, kteří jsou stejně „postiženi“ odvoláním z domu do závodu, aby se dohodli, co se musí udělat hned a co později. Technologové určují, jak postupovat v řízení pece. Závodní doprava spolu s našimi lidmi čistí koleje. Kaskády čistí provozáci a speciální skupinka techniků zjišťuje příčinu havárie a navrhuje další postup pod vedením hlavního inženýra závodu.
Venkovní teplota prudce klesá. Za pár hodin padá o 30 stupňů, všechno mokré a vlhké začíná mrznout. A lidé také. To nám ještě chybělo. Nečekanou komplikaci musíme řešit. Koksáky, hořáky, teplé oblečení, zajištění průtoků a další klasická protimrazová opatření jsou co nejdříve realizována. Lidé musí pracovat i v mrazu, všechno je těžší a komplikovanější.
Svátek nesvátek, musí se svézt do závodu hodně lidí na všechny směny, aby položili a zprůjezdnili koleje. Práce jdou velmi pomalu, je třeba kyslíkovým plamenem vypalovat svařené kousky kolejí a železa. Zbytky naložit jeřábem na vagon a odvézt na skládku. Ještě žhavé železo se chladí vodou, která se ihned odpařuje. Zepředu oblaka páry a dým z vypalovaného železa, zezadu mráz. Údržba svařuje propálený otvor a injektuje prostor za pláštěm a co nejdříve zapojí nově navržený systém chlazení. Plynou dny a vysoká pec stále nevyrábí. Technologové určují, jak znovu zafoukat. Oživovací operace trvala 5,5 dne. To jsme chodili domů opravdu jen na chvilku si odpočinou, najíst se a převléknout. Manželka měla pravdu, opravdu bylo po Silvestru.
