Gumaři se říkalo skupině pracovníků, kteří měli v popisu práce údržbu a provozuschopnost gumových dopravních pásů. Gumaři byli privilegovaná a vážená parta schopných a obětavých chlapů, bez nichž by výroba silně pokulhávala. Gumové dopravníky na aglomeraci, na koksovně a na vysokých pecích přepravovaly denně desetitisíce tun surovin a produktů, které se vážily, třídily a dopravovaly na místa dalšího použití. Pásy, ty hlavní a také rezervní, musely být provozuschopné.
Vlastnímu pásu se říkalo gurta. Existovalo několik základních možností jejich poškození, anebo vyřazení. Šlo o podélné rozřezání nějakým ostrým kovovým předmětem, který se někde uvolnil a v rudě nebo s uhlím doputoval až do závodu.
Jinou možností poškození, nebo zničení byl požár. Požár mohl vzniknout tím, že pás byl přetížen, zastavil se a kovový poháněcí válec se otáčel dále, pás se místně silně přehřál a vznítil. Také žhavý, málo dohašený koks z naší koksovny způsobil několikrát zničení gumového dopravníku. Tyto poruchy byly velmi nepříjemné, často omezovaly výrobu, anebo byly příčinou úrazů.
Mnohokrát se vyskytlo i příčné roztržení gurty, hlavně když byla opotřebovaná a zeslabená. Pokud se jednalo o místní menší poškození, gumaři připravili vložku. Byl to kus nového pásu, který se vulkanizoval na stávající dopravník. Pás se zastavil, vyčistil od dopravovaného materiálu a parťák určil přesně, jakou část vymění. Na konce pásu gumaři upevnili svorky z ocelových profilů a ty spojili táhly, která stabilizovala pás po vyříznutí poškozeného místa. Nyní mohli odstranit poškozenou část, kterou vyhodili. Volné konce původního pásu i vložky upravili tak, že uvolnili jednotlivé vrstvy pásu, natřeli vulkanizační směsí a střídavě proložili. Nejprve první vrstvu původního pásu a první vrstvu vložky, pak druhou vrstvu původního pásu a druhou vrstvu vložky atd. Překrytí se dělalo cca 10-15 cm. Na spoj se následně přiložily vulkanizační, elektricky vyhřívané ocelové desky, které se sešroubovaly, stlačily a začala vulkanizace spoje. Totéž se provedlo i u druhého konce vložky. Po dokončení vulkanizace a demontáži topných desek musely spoje zchladnout, než se pás znovu spustil.
Profesionalita gumařů zaručovala, že vložka byla navulkanizovaná v ose pásu a na spojích nebyly boule a výstupky. Gumaři byli oblíbenou skupinou, protože dovedli odstranit poruchy rychle, v noci i ve svátky.
Navíc byli velmi šikovní, uměli využít své profese a vyrobit některé gumové díly, které byly tenkrát nedostatkové, např. gumové vložky do aglomerátových přesypů, silentbloky, spojovací gumové hadice k chladícímu systému Škodovek a další. Měli jsme je rádi.
