Návštěvníci se často ptají, zda byl na pecích nebo v závodě hluk a kde? Samozřejmě že byl, ale byl místně i časově hodně specifický.
Už při vstupu do závodu bylo slyšet hned za vrátnici pravidelné hluboké uf, uf, uf, uf z dmychadel 6. ústředny. To byly výfukové plyny spalovacích motorů. Zvuk nebyl nepříjemný, ale při delším poslechu byl uspávající.
Hodně nepříjemný zvuk vznikal při snortování, když vzduch o tlaku cca 1,5 atp vyrobený dmychadly se nedostal do vysoké pece, ale musel být odfouknutý mimo budovu ústředny. Svist se nedal dlouho poslouchat, ničil ušní bubínky. Strojníci po domluvě s mistrem vysoké pece snížili otáčky stroje, chvíli mohli provozovat dmychadlo „na prázdno“ a pak museli stroj odstavit. Snortování netrvalo nikdy moc dlouho, maximálně 10-15 minut.
Podobné bylo snortování přímo u vysoké pece, když pec musela zastavit. Dmýchaný vzduch (vítr) se odpouštěl těsně před vstupem do ohřívačů větru. Zvuk bylo slyšet daleko za branami závodu. Tento problém se nám podařilo vyřešit svedením snortovaného vzduchu a tím i zvuku do komína ohřívačů. Komíny byly vysoké a nepříjemný zvuk parádně utlumily.
Nejhorší a daleko slyšitelný byl svist unikajícího vysokopecního plynu z nejvyššího bodu vysoké pece, z polích klap. Ty se musely otevírat pokaždé, když bylo potřeba vyprázdnit vysokou pec (sfoukat) před opravou, nebo před odstřelem nasazenin. Unikající plyn s sebou strhával drobné částečky aglomerátu, rudy i koksu. Někdy stav připomínal malý výbuch sopky. Špatná byla i dlouhá doba sfoukávání, běžně 2-3 hodiny. Přicházely stížnosti od obyvatel z okolí vysokých pecí a městská hygienická stanice měla práci. Tuto situaci jsme museli předem oznámit úřadům s podrobným zdůvodněním. Překročení dohodnuté doby sfoukávání bylo velmi nepříjemné. Sfoukávání nebylo časté, asi 2-3 x do roka.
Jiný svištivý zvuk přicházel na pracovní plošině pecí od netěsných foukacích armatur. Zvuk byl velice silný a škodlivý. Taviči proto okamžitě přechodně omezovali foukání a pomocí kladiv a ocelových tyčí usazovali armatury na správná místa. Většinou se usazení podařilo. Netěsnosti se běžně projevovaly po rozběhu pece po opravách, poruchách nebo po sjetí vnitřních nasazenin z pláště pece. Tento zvuk byl krátkodobou záležitostí a taviči si dávali záležet, aby byl odstraněn co nejdříve. Na pracovní plošině, v nejbližším okolí foukacích armatur, bylo slyšet dobře snesitelné šumění horkého větru při vstupu do nístěje vysoké pece. Šumění signalizovalo správný chod pece.
Také na plynočistírně Lurgi byly expandéry zdrojem hluku. Expandérem se nazývaly regulační škrtící klapy, které přivíráním a otevíráním udržovaly stálý určený tlak v celém systému: dmychadlo, vysoká pec a plynočistírna. Zvuk byl sice tlumen vstřikovanou čistící vodou, ale podstatné zlepšení nastalo až po zaizolování celého expandéru minerální vatou. To se pak dalo domlouvat i v blízkosti expandéru. Již dříve jste se mohli v blízkosti expandéru domlouvat (s tlumícími sluchátky na uších), ale pokud jste neovládali posunkovou řeč, tak srozumitelnost byla mizerná.
Zvuková bariéra dala vzniknou určité „posunkové řeči“. Např. palec dolů = ubrat, palec nahoru = přidat, otevřenou dlaní přejet po pásku kalhot = polovina, prstem zatočit u ucha = telefonuj, ukazováček nasměrovat do úst = jdu svačit apod. Neslušné pohyby nebudu komentovat, ale používaly se.
