Po silnici vedoucí z koksovny k plynojemu jdou dva muži (Jenda a Josef). Jeden je starší, menší postavy, druhý vysoký, podstatně mladší. Na hlavách mají oba bílé přilby s označením závodu Vysoké pece. Pomalu procházejí okolo hlídek s červenými praporky v rukách, to znamená, že už vstoupili do vymezeného a hlídkami ohraničeného nebezpečného prostoru. Prostoru, kde se dneska provádějí plynové práce.
Je nutno provést přeložku potrubí o průměru 1 600 milimetrů, kterým proudí vysokopecní plyn ze Žofinské huti do plynojemu ve Vítkovicích tak, aby se uvolnil prostor pro výstavbu agregátu 6. vysoké pece. Potrubí se musí odstavit a odvětrat plyn.
Oba muži jdou velmi, velmi pomalu a pozorně sledují otevřený konec potrubí, ze kterého vystupuje jemný opar směsi vzduchu a vysokopecního plynu.
V blízkosti otevřeného porubí se na lešení pohybují dva pracovníci s izolačními dýchacími přístroji na zádech a náustky mezi zuby. Právě si posunky ukazují „sestupujeme po žebříku dolů“ a oba opouštějí lešení.
V okolí již ustaly všechny činnosti a opravárenské práce. Dělníci opustili nebezpečný prostor a většinou šli svačit. Všude je klid a nezvyklé ticho jen otevřený konec plynového potrubí dýmá.
„Je to dobré, Josefe“, říká starší Jenda. „Tlakový vzduch a pára, které jsou vpouštěny na Žofinské huti do plynového potrubí, pomalu ředí vysokopecní plyn a směs vytlačují ven do ovzduší, tady na konci potrubí. Za dvě hodiny bude hotovo, potrubí bude bezpečné, bez plynu.“
Jenda je vedoucí plynových prací a Josef je jeho zástupce a zároveň učeň. Jenda již před třemi týdny vypracoval podrobný a přesný „Předpis“, kde určil: kde se potrubí uzavře, aby v něm neproudil plyn, kde se napojí tlakový vzduch a pára, kde se potrubí otevře k odvětrání, kde se postaví lešení, který prostor bude uzavřen, jak se omezí výroba surového železa a doprava, kdo bude realizovat všechny činnosti a další potřebné detaily. Předpis je závazný a je schválený vedením závodu.
Takový „předpis“ mohl vypracovat pouze člověk, který zná výborně provoz i jeho agregáty. Jenda takový „machr“ je, to poznal Josef bezpečně, protože všechny práce a činnosti až dosud probíhají podle předpisu.
Ale pozor, co se děje? Do ticha, které panovalo v ohraničeném prostoru se ozvalo supění parní lokomotivy. Ta tlačila prázdné struskové pánve pod první vysokou pec. Tuto operaci sice podle předpisu mohla závodní doprava provést, ale jen opatrně bez prudkého rozjezdu v blízkosti bezpečnostního pásma. Chybička se vloudila, lokomotiva mocně zabrala, z komína se vyvalil hustý kouř a chomáč jisker.
Oba muži ztuhli a pozorovali, jak vítr nese jiskry přímo ke konci dýmajícího potrubí. Přímo do odvětrávané směsi plynu a vzduchu.
To může bouchnout, děsí se Jenda a Josef je rád, že není příliš blízko.
Po vteřině čekání se to stalo. Směs plynu a vzduchu se od jiskry z lokomotivy vznítila. Vyšlehl ohromný červenomodrý plamen do vzdálenosti cca 8 metrů do konce potrubí. Jendovi se podlomila kolena a Josef jej musel podepírat, aby neupadl na zem. „Jendo, nikomu se prozatím nic nestalo, není to tak zlé“, říká Josef, aby uklidnil kolegu. V tu chvíli si Josef vzpomněl na pohádku o sedmihlavém drakovi, který plival oheň. Náš drak neměl sedm hlav, ale měl hodně dlouhý krk (až na Žofinskou huť) a plival mohutný oheň.
Ale co to? Výbuch nenastal. Plamen se pomalu stáhl zpět do potrubí a na zlomek vteřiny nebyl vidět. Vtom vyrazil znovu, ale byl trochu menší. Zase se stáhl do potrubí. Za chviličku se plamen objevil znovu, zatetelil se a zhasnul. „Aha, došel ti kyslík, lotře“, pomyslil si Josef a podíval se na Jendu, kterému pomalu ustupovala bledost z tváře.
Plamen se už neobjevil a otevřené potrubí zase tiše dýmalo. Odvětrávání pokračuje bez přerušení, bez úrazu. „Měli jsme kliku“ konstatuje už zase klidný Jenda.
Josef si do další práce, když příště bude on vedoucím a zodpovědným za průběh plynových prací, bere poučení: Vždycky hledej mimořádné možnosti narušení předpisu pro plynové práce. Dneska to byl nečekaný mohutný proud jisker od parní lokomotivy. Jak se říká: náhoda je blbec.