Naše letová trasa vede přímo přes střed Austrálie nad městem Alice Springs a dále nad přístav Darwin, jehož letiště ztratilo svůj význam s rozvojem dálkové letecké dopravy.
Mraky se rozplynuly, jakmile jsme se vzdálili od jižního pobřeží Austrálie. A tak z výše 11 tisíc metrů vidíme krásně celou centrální část země. Je to plochá, neobydlená, pustá krajina, většinou bez zeleně. Vyschlá jezera kontrastují s dlouhatánskými rovnými a stejným směrem orientovanými pruhy hornin.
Při fotografování jsem využil okna ve dveřích v přední části letadla. U dveří se docela dobře stálo, a hlavně tam byl vynikající výhled i přímo pod letadlo. Jako udělané pro fotografy, ale dole je země příliš jednotvárná. Zato jsem se díval, jak hodně se prohýbá křídlo letadla se dvěma těžkými motory. Motor měl výkyv minimálně půl metru nahoru a dolů. Někdy se zdálo, že Boeing křídly doslova mává, to když jsme prolétávali termikou.
Letíme nad Indonésií. Ostrovy, moře, bujná zeleň, ostré kužele hor sopečného původu se pod námi rychle střídají. Dole se začíná stmívat. Ostrovy Borneo, Sumatra jsou z výšky tak pěkné, jsou blízko, blizoučko a současně nedosažitelné. Škoda. Ve tmě blikají světla na ostrovech i na moři, na lodích. Ale jsou to světla žárovek, žádné ohně lidojedů.
V letadle je promítán film. Opět je málo zajímavý. Nelíbil se nám. Chvíli píšu a chvíli spím. Začínáme pomalu klesat. Drobounká, útlá letuška ve slušivé tunice s národními ornamenty nám přináší jídlo a teplou mokrou utěrku na osvěžení. Blížíme se k rovníku do Singapuru, kde budeme spát a po jednodenní přestávce pokračovat v cestě domů.
Přistáváme. Dýchlo na nás horké vlhko rovníku.
