První máj byl v našem závodě vždycky mimořádný den, na který se většina zaměstnanců dlouho předem připravovala. Nebylo to proto, že bychom se těšili na obrovský průvod městem, nesli transparenty a vyvolávali budovatelská hesla, to v žádném případě. Ten den byl prostě svátek i pro nepřetržité provozy, kde se stále vyráběl aglomerát, tlačil koks i tavilo surové železo. Sváteční atmosféra ovládla všechny, protože za brány závodu mohli jít všichni zájemci, a hlavně rodinní příslušníci s dětmi. Prostě půlden otevřených dveří.
Několik měsíců předem se sešla určená skupina pracovníků, aby navrhla, co by se mělo udělat, vylepšit a zařídit k prvnímu máji. Byli to zkušení lidé, kteří znali závod, potřeby výroby a možnosti úprav. Vždycky vycházeli ze zkušeností minulých prvních májů.
Nejdříve se určila trasa pro návštěvy. Musela být bezpečná, zajímavá i poučná, a hlavně měla ukázat, kde a v jakém prostředí pracují tátové, manželé a kamarádi. Každé pracoviště se chtělo ukázat v co nejlepším světle, proto se uklízelo, odvážel se přebytečný materiál, prach a šrot, bílily se stěny a čistily okna i dveře. Nefunkční prvky se opravovaly, chodníky vyrovnávaly. Nebezpečné prostory byly výrazně označeny zákazem vstupu. Zvláště rodiče s dětmi byli upozorňováni na bezpečnost.
Výrobní agregáty byly pečlivě zkontrolovány a také připraveny na přechodné omezení intenzity výroby, aby nečekaně nedošlo k nějaké poruše a k možnému ohrožení návštěvníků.
V měsících březnu a dubnu komise prováděla kontroly postupu plánovaných prací, hlavně pořádku a oprav. Když něco vázlo, tak následovala mimořádná opatření. Byla objednaná kapela, určeno místo pro plnění a výdej balónků pro děti. Také se povinně připravovaly transparenty a vlajky do průvodu.
Týden před prvním májem jezdil nepřetržitě zametací vůz a čistil cesty a chodníky. Travnaté plochy byly dosévány a brigádnicky vyčištěny od odpadků. Zaměstnanci si vyzvedli ze skladu čisté pracovní oblečení, anebo si čisté oblečení donesli z domova. V noci před prvním májem se vyvěšovaly vlajky a nákladní auta s vytěženou struskou přestala jezdit a znečisťovat hlavní cestu v závodě.
Na prvního máje začala od 6.00 u vstupu do závodu vyhrávat kapela a vítat návštěvníky. Děti dostávaly balónky, vlaječky a mávátka. Exkurze po uklizených cestách se rozběhly naplno. Návštěvníci ve svátečním oblečení spěchali za známými na jejich „vyfešákovaná“ pracoviště. Závodní rozhlas vítal jednotlivé návštěvníky, vysílal organizační pokyny, upozorňoval na bezpečnost a doplňoval kapelu. Když svítilo sluníčko, vlajky se míhaly ve větru a všude byl sváteční pořádek a čistota. Závod bul plný návštěvníků a opravdu se měl čím pochlubit.
V 10.00 hod končily exkurze a začala méně příjemná část oslav. Tou byl slavnostní průvod městem. Určení nosiči vlajek a transparentů si vyzvedli své „nádobíčko“, seřadili se u brány a čekali na povel z podniku, aby vyšli ze závodu. Za nimi šli zaměstnanci a vedení. Tam se muselo už přesvědčovat, aby se lidé průvodu zúčastnili. To bylo hodnotící kritérium. Ze závodu vyšlo vždycky dost lidí, ale před tribuny ve městě jich došla asi třetina. Závěry z malé účasti se většinou nedělaly.
Po odchodu průvodu ze závodu se výrobní situace upravila na plánované parametry, vlajky se stáhly, ale pořádek a čistota zůstaly. Myslím si, že akce k prvnímu máji měly mimořádně kladný dopad na chod celého závodu, protože většina zaměstnanců ráda a lépe pracovala v čistotě. Výrazně lépe byly dodržovány technologické postupy a také prestiž závodu vůči návštěvám (hlavně cizincům) mimořádně stoupla. Znalí cizinci se většinou při návštěvách divili, že takový pořádek a čistotu lze v těžkém hutním provozu vůbec zajistit. Na příznivé hodnocení jsme byli všichni v závodě pyšní.
