Z vysokých pecí na koksovnu bylo jen pár kroků. Mohli jste jít kolem 1. vysoké pece, 2. ústředny a hasící věže koksu, nebo podchodem pod rudným mostem u 4. vysoké pece. Vždy jste se dostali do úplně jiného „světa“, světa koksu. Zmizela vůně žhavého tekutého i spáleného železa, zmizela dráždivá sirná vůně strusky. Byli jste na koksovně, kde vonělo pomleté koksovatelné uhlí, žhavý i vodou zchlazený koks, nebo karcinogenní surový koksový plyn plný dehtu a benzolu. Každý provoz vysokopecního závodu voněl jinak. Byly to pro nás známé vůně. Byli jsme skoro doma.
Vítkovická koksovna byla nejstarší koksovnou v Česku. První písemná zpráva o existenci koksovacích pecí v Rudolfově huti, předchůdci Vítkovických železáren, pochází z roku 1831.
Koksovny bývají situovány v areálech hutí (hutní koksovny) nebo v blízkosti šachet (důlní koksovny). Vítkovická koksovna byla mimořádná. Nacházela se jednak v blízkosti vysokých pecí a také v sousedství Dolu Hlubina. Takové umístění koksovny bylo v Evropě unikátní. Uhlí ze šachty bylo dopravováno přímo „přes plot“ pásem do uhelné služby (US) koksovny. Pro toto situování se vítkovická koksovna (bez chemické části), spolu s přilehlým dolem a vysokými pecemi, stala v r. 1999 součástí národní kulturní památky (dnešní Dolní Vítkovice).
Uhelná vsázka
Materiálový vstup do koksovny procházel přes středisko „uhelná služba“ (US). Základní povinností tohoto střediska bylo zajišťovat kvalitní uhelnou vsázku pro výrobu koksu, a to v potřebném množství a plánované ceně. Koksovatelné uhlí bylo nakupováno z ostravských dolů nebo z Polska a dodáváno v železničních vagonech.
Výjimku tvořilo uhlí ze sousedního Dolu Hlubina, které své uhlí dodávalo po gumových pásových dopravnících. Mimořádná pozornost byla věnována kontrole hmotnosti každé dodávky z Hlubiny. Uhlí se vážilo na pásové váze, na páse U-6. Údaje po skončení každého odběru odečítal strojník mlýnice společně s pracovníkem Dolu Hlubina. Každý si hlídal údaje na váze, protože šlo o veliké peníze a plnění plánu výroby.
Prostor váhy byl ohraničen mřížemi a drátěným pletivem, obě strany měly svůj visací zámek a byl praktikován namátkový dohled na čistotu vážícího mostu, aby výsledná dodávka uhlí nebyla zkreslována. Jednou týdně byla provedena kontrola funkce váhy pomocí závaží položeného na tři místa vážícího mostu. V případě odchylek byla váha ihned seřizována skupinou „vahařů“ z Vítkovic za přítomnosti mistra třídírny Dolu Hlubina a mistra uhelné služby koksovny.
V delších časových intervalech byly prováděny tzv. vagonové zkoušky přesnosti vážení. Dva prázdné vagony byly odváženy na státní váze a potom pod rohovou stanicí U-8 naplněny uhlím, které již prošlo pásovou váhou na U-6. Podle případných rozdílů vah byly provedeny korekce, někdy až po dlouhém dohadování a přesvědčování. Inu peníze hýbaly „světem“ vždycky. Také mezi Vítkovicemi a Dolem Hlubina.
Dodávky uhlí z dalších dolů byly rovněž kontrolovány. Dodávky z Polska se vyznačovaly vysokou přesností i vstřícností, ale dodávky z OKD už tak korektní nebyly. Rozdíly se vyřešily osobním jednáním.
Kromě hmotnosti bylo nutné kontrolovat i kvalitu koksovatelného uhlí. Kvalitu spolehlivě zjišťovalo oddělení OŘJ (operativní řízení jakosti).
Po převzetí uhlí následovalo jeho mletí.
Postup výroby koksu ve Vítkovicích
Koks se vyráběl v jednotlivých komorách koksárenské baterie. Celá pátá baterie číslo 5 měla 64 komor o rozměrech 0,4 m x 12,36 m x 4,3 m. Baterie číslo čtyři měla 36 komor. Dinasové stěny komor měly vestavěné topné kanálky, kde se spaloval plyn. Komora se shora naplnila pomletým koksovatelným uhlím, které připravila uhelná služba a do komory nasypal zvláštní plnící vůz. Komora se uzavřela ocelovými dveřmi a teplem z plynu spalovaného v dinasových stěnách proběhla v uhlí destilace. Vzniklý surový koksárenský plyn byl odsáván a následně zpracován v chemické části koksovny. Žhavý již hotový koks se při otevřených dveřích vytlačil do hasícího vozu a zavezl pod hasící věž, kde voda ochladila žhavý koks. Při ochlazování (hašení) vznikala veliká oblaka husté bílé páry, která byla zdaleka viditelná. Při dobré viditelnosti až z Lysé hory. Bílá pára znamenala, že koksovna vyrábí koks.
Chemická část koksovny separovala ze surového koksového plynu benzol, dehet a síran amonný.
V koksovně pracovalo okolo 220 zaměstnanců. Řízení a kontrola práce zde byly víceúrovňové, od vedení koksovny až po mistry a předáky pracovních kolektivů, kteří měli stanovené popisy pracovní činnosti. Na koksárenských bateriích a chemii se pracovalo systémem dvoudenní směny: 2 odpolední, 2 noční a 2 dny volna. Dělníci pracovali podle technologických předpisů. Vzhledem k výskytu karcinogenních látek jsou koksovny zařazeny do tzv. kontrolovaného pásma se zvlášť přísnými hygienickými předpisy. Kontrola dodržování předpisů byla věcí mistrů a dalších vedoucích pracovníků. Na směně u koksárenských baterií a na chemickém oddělení pracovalo vždy něco málo přes 20 lidí.
Každá pracovní směna u koksárenských baterií začínala tzv. rozdílením, kdy mistři upřesnili obsazení agregátů jednotlivými pracovníky, které seznámili s aktuální výrobně-bezpečnostní situací. Nejexponovanějším zařízením koksovny, kde byla i nejvíce vysilující práce, byla vlastní koksárenská baterie. Koksaři zde pracovali tak, že obsluhovali 4 postupně tlačené komory, pak následně 2 komory odpočívali, dále obsluhovali 4 další komory atd. Plniči na horkém stropě baterie (mimořádně nepříznivé pracovní prostředí) pracovali střídavě 45 min. a 45 min. odpočívali.
Záznamy o průběhu směny byly vedeny v provozních knihách (Kniha mistrů a Kniha předáků). Ty byly na začátku pracovního dne shromažďovány v technické kanceláři, kde byly každý den ráno kontrolovány příslušnými vedoucími pracovníky. Sloužily k operativnímu řízení provozu daný den.
Schůzky mistra baterií s údržbou se konaly v měnírně každý pracovní den na začátku směny. Ve velínu turbovny se scházel s údržbou předák turbinář.
Jednou týdně se konala porada vedoucích pracovníků koksovny a pak porada těchto pracovníků s vedoucími údržby koksovny. Tyto časté schůzky si vyžadovala vysoká náročnost na údržbu agregátů.
Směrem k vedení závodu to byly každodenní dispečinkové porady vždy v 11. hodin a pak každé pondělí operativka ředitele.
Všechny materiálové vstupy a výstupy byly vzorkovány a analyzovány Oddělením řízení jakosti (OŘJ) dle Základního provozního a technologického postupu koksovny. Výsledky byly uváděny v provozních knihách a dalších souhrnných přehledech v technické kanceláři. Přehledy sloužily k technologickému a ekonomickému řízení provozu. Z jejich údajů se vycházelo při průběžném hodnocení technologické kázně a plnění ukazatelů jakosti produktů koksování.
Koksárenské baterie měly jednu základní potřebu. Po celou dobu životnosti (15-20 let) nesměly vychladnout! Vychladnutí baterií by znamenalo konec koksovny. Dinasové stěny koksových pecí by po ochlazení a opětovném vyhřátí změnily svůj tvar a tím i těsnost. Proto platilo základní pravidlo: baterie se musí udržet na stálé teplotě. Toto pravidlo se obtížně dodržovalo při občasných poruchách a haváriích, jako byl požár dopravního pásu U-26 v uhelné službě nebo rozsáhlé havárii při výbuchu ve sklepě turbovny (místnost s odsávací turbínou koksárenského plynu).
K výbuchu koksárenského plynu ve sklepě turbovny došlo v červenci 1989. Byla při něm úplně zničena budova turbovny. Z provozu byly vyřazeny parní a elektrické turbodmychadlo a tím celé chemické oddělení. Po dobu odstraňování následků havárie (75 dní) byl veškerý surový koksárenský plyn pouštěn polnicemi do ovzduší a spalován. Výroba koksu byla utlumena asi na 45 % a ostatní chemické produkty koksování nebyly vyráběny vůbec. Po opravdu velkém úsilí se podařilo zprovoznit elektrické turbodmychadlo začátkem října 1989 a v návaznosti na to obnovit provoz chemie a normalizovat výrobu koksu. Na této havárii se podepsali především pracovníci provádějící údržbářské práce ve sklepě turbovny těsně před havárií a drobné technické nedostatky tamtéž.
Druhou velkou havárii, ohrožující provoz celé koksovny, byl požár v její uhelné službě. Stalo se tak v září 1974, kdy asi v polovině dopravního mostu s pásem z mlýnice uhlí do povrchových zásobníků a pásem z třídírny uhlí přilehlého Dolu Hlubina do jeho úpravny vznikl požár, v jehož důsledku došlo k deformaci ocelové konstrukce mostu a jeho následnému zřícení. Příčiny této havárie byly technického rázu; teprve na druhém místě byl vliv lidského činitele. Havárií byla přerušena cesta komponent uhelné koksovací vsázky do povrchových zásobníků, znemožněna příprava vsázky a tím obsazování koksových pecí (komor koksárenských baterií). Na řešení této situace se podíleli nejen pracovníci koksovny, ale i jiných závodů a podniků. Hotová vsázka z jiných koksoven byla do vítkovické koksovny dovážena ve vagonech a po jejich vyložení na výklopníku sypána na hrabicové dopravníky. Ty byly poskytnuty Dolem Hlubina a položeny na zemi mezi výklopníkem uhlí a mísící stanicí uhelné služby. Z nich byla vsázka sypána na pás U-110 a dále již normální cestou až do uhelné věže. Provozování popsané dopravy náhradního zauhlování uhelné věže vyžadovalo mimořádnou účast pracovníků koksovny i brigádníků. Trvalo po celou dobu výstavby nového dopravního mostu. Došlo opět ke snížení výroby koksu, ale provoz koksovny byl zachován a trval až do r. 1998, kdy byla ukončena výroba v celém vítkovickém vysokopecním závodě.
Během tohoto období koksovna přečkala ještě další havárie: ve středisku koksových pecí výbuch v kouřových kanálech a sopouchu komína 5. baterie s následným poškozením komína, závažnou poruchu jedné z předloh této baterie a mnoho zamražených pecí v průběhu let. V chemickém oddělení byl závažnou havárii výbuch v jednom ze sytičů ve čpavkárně.
Památkáři chtějí, aby taková památka (průmyslová památka) zůstala do budoucna v takovém stavu, v jakém byla v okamžiku ukončení provozu. To zdaleka neodpovídá současnému stavu koksovny. Zbylo už jen torzo, které připomíná vítkovickou koksovnu, nic víc. V současné době se zpřístupňují zbytky staveb bývalé koksovny, aby alespoň část minulosti byla zachována. Vznikla nová trasa prohlídek v Dolních Vítkovicích. Je mi hodně líto, že není více využíváno znalostí a vzpomínek bývalých zaměstnanců Naší koksovny. Nabídky byly.
