Můj první vedoucí a skvělý učitel, Jenda Lipovský, mi vyprávěl, co se stalo za války dne 20. února 1945 s provozováním plynojemu při ohlášeném spojeneckém leteckém náletu. Nebylo to vůbec jednoduché. Vysoké pece musely být včas utlumené, neprodukovaly žádný plyn, strusku, ani železo. Plynojem byl odstaven, pokud možno v horní poloze plováku, tedy naplněný. Veškerá spotřeba plynu byla zastavena, světla v halách a na odlévárnách zhasnuta, tekutá struska se nesměla vylévat. To vše proto, aby letadla nebyla upozorňována na přesné umístění vysokých pecí. Lidé odešli do krytů. Jen nejdůležitější profese zůstaly na pracovištích. Začaly padat a vybuchovat bomby. Bylo veliké štěstí, že Američané netrefili žádný důležitý provozní objekt, avšak trefili protiletecký kryt na struskárně a v něm zahynula řada ukrytých zaměstnanců.
Nálet skončil a lidé se pomalu vraceli na svá pracoviště. Ale co to? Plovák plynojemu samovolně trvale klesal. Plynový dispečer rychle obvolával telefonicky všechna odběrová místa, aby zjistil „černého odběratele“. Ale bez úspěchu, všichni ukázněně zastavili odběr plynu. Plovák stále pomalu klesal, a nebezpečí, že se plynojem vyprázdní, tlak klesne v plynové síti na nulu a chladnoucí potrubí začne přisávat vzduch, bylo stále větší a větší. Směs plynu a vzduchu v uzavřeném prostoru plynového potrubí vždy hrozila výbuchem. Na výbuch stačila malá jiskřička. Plynový dispečer neztratil duchapřítomnost a volal plynového technika a údržbáře ke kontrole potrubí. To bylo v pořádku. Tak se běželo na plynojem zkontrolovat stále klesající plovák. Byl nejvyšší čas. Plovák skoro dole, závaží nahoře. Stále nebyla známá příčina. Rychle všichni vyběhli po schodech na první plošinu a ejhle, ve vrchní části plováku v plechu byla okrouhlá díra o průměru cca 30 cm a z ní fičel vysokopecní plyn do ovzduší. Rozhodnutí muselo přijít okamžitě, bez průtahů a diskuzí. Vyžadovala si to kritická situace. Kontroloři si sundali vlastní prošívané kabáty (bylo chladno), zkontrolovali směr větru a po jeho směru se přiblížili opatrně k otvoru. Otvor byl čistý, bez nějakých cizích předmětů, jen okraje plechového pláště byly jako otrhané, prohnuté dolů, do plynojemu. Bylo jasné, že do plynojemu něco při náletu spadlo a prorazilo vrchní část pláště. Co to bylo, nikdo nevěděl. Byla to bomba, nevybuchlý protiletecký šrapnel, nebo část zasaženého letadla? Na úvahy nebyl čas. Prošívaným kabátem ucpali otvor, tím zamezili hlavnímu úniku plynu a zastavili klesání plynojemu. Kabát zatížili přineseným kusem plechu a rychle rozhodli, co udělat dále, aby se plynojem mohl provozovat.
Jedna skupina údržbářů běžela pro „dýchací aparáty“ (přístroj, který umožnil pracovat v prostředí zamořeném plynem), nasadila si je a k otvoru připravila kabely svařovacího agregátu. Druhá parta běžela do dílny a připravila z potrubí o průměru 500 mm krátký nástavec s přírubou a utěsněným víkem. Tuto součást vynesli na plynojem k otvoru, odšroubovali víko, aby plyn mohl unikat a hořet. Nasadili nátrubek přes otvor a okraje přivařili k plechu plynojemu. Při svařování se unikající plyn vznítil, ale jeho spalování v otevřeném prostoru nikomu nevadilo, jen bylo třeba dávat pozor na popálení. Po svaření celého obvodu nátrubku zpětně nasadili těsnění a víko přitáhli šrouby. Bylo po úniku plynu, vysoké pece mohly pomalu obnovit provoz a plynojem doplnit na bezpečný objem. Celá akce byla za 2 hodiny hotova. Akce na olympijskou zlatou. Ale co skutečně leží ve vodě a bahně na dně plynojemu, to tenkrát nikdo nevěděl a nedověděl se to dlouhých 28 let.
Až při opravě po havárii plováku v roce 1970 jsme se rozhodli cizí předmět ze dna plynojemu odstranit. Proč? Protože nám policejní pyrotechnici řekli: „Pokud je v plynojemu letecká puma z náletu dne 20. 2. 1945, je veliká pravděpodobnost, že trvalé drobné otřesy a chvění dna ji dříve nebo později odpálí.“ To sdělení nás pořádně vyděsilo. Výbuch by rozmetal plynojem, voda by zničila celé okolí pecí a hořící plyn by zkázu dokonal. Takže rozhodnuto. Předmět (na 80 % puma) musí ven. Plynojem se po pečlivých přípravách odstavil, údržbáři vypálili otvor do plynojemu. Dobře instruování vybraní pracovníci si navlékli nepromokavé rybářské obleky, vzali lopaty a šli opatrně hledat cizí předmět. Hledali pod průlezem, kde do plynojemu tajemný předmět spadl. Tam nic nebylo. Hledali dále a dále, až, HURÁ, našli. Byl to válcový předmět, teď už s jistotou BOMBA. Následoval okamžitý telefonát na pyrotechniky a organizování bezpečnosti při převozu ze závodu na střeliště. Zastavený provoz na silnici, evakuace zaměstnanců a další opatření nebyla zbytečná, protože 120 kg vážící letecká puma byla aktivní. Všichni v závodě si oddechli a Láďa, který bombu v bahně nohou vyšmátral, dostal mimořádnou odměnu 200 korun, což bylo tenkrát normální.
Jak jsme později zjišťovali, byl náš plynojem jediný, který „přežil“ plný zásah letecké bomby. Kdyby bomba vybuchla, tak rozměr katastrofy by byl obrovský: úplně zničený plynojem, 50 000 m3 vody by zaplavilo a „spláchlo“ okolí, plynočistírnu, kolejiště, 6. ústřednu i plynovody. Hořící plyn by spálil vše hořlavé do okruhu minimálně 50 m jako el. vedení apod. Vysoké pece by byly odříznuty od energií a výroba surového železa by skončila. A stačilo jen, aby bomba spadla o pár centimetrů na jihovýchod a narazila na ocelovou nosnou konstrukci plováku plynojemu. Tento náraz by určitě rozbušku na přední části bomby uvedl do činnosti. Ale štěstí stálo na naší straně, tenký plech plováku a náraz na vodní hladinu byl na expozici rozbušky nedostatečný. UF, TO BYLA KLIKA. Škoda, že v dnešním GONGU není místo, kde letecká puma proletěla střechou plováku označeno, a tak by mohla být tato unikátní událost zdokumentována. Škoda, že při plánování rekonstrukce plynojemu na „Gong“ nebyli přizvaní pamětníci.
